Již jsme si zvykli, že je v pro-národním hnutí několik názorových proudů. V minulosti to ovšem nehrálo takovou roli, aby na základě drobných ideových neshod spolu lidé nespolupracovali. Je přirozené, že 1000 lidí bude mít 1000 různých idejí, tudíž nebude nikdy možné docílit toho, aby se všichni jednotně shodli.

V poslední době se na pro-národní scéně objevilo několik nových subjektů, které ale ovšem započaly svou aktivitu celkovou izolací od všeho a od všech. Jejich prvotním postojem byl distanc a odmítání. Můžeme jen spekulovat, čeho chtějí sami v moři systémové špíny dosáhnout.  Vesměs tyto subjekty neustále kritizují, co ostatní dělají špatně, na straně druhé jim však chybí samotná sebereflexe, jejíž absenci kritizují na druhých. Nyní sami poznávají, že i s novým názvem je systém bude brát naprosto stejně a zaškatulkuje je tam, kde nejspíš již být nechtěli.

Opravdu si někteří jedinci myslí, že jsou tak dokonalí, že mohou jinými opovrhovat? Kdo určuje, čí práce je kvalitnější a čí méně? Pro-národní aktivity ovšem nejsou o soupeření, či o nějaké soutěži, kdo je lepší! Na to by měli někteří myslet a místo neustálého popichování, své aktivity spojit a společnými silami zdokonalovat.

Věřím, že se můžeme od sebe navzájem poučit, pomáhat si a podporovat se. Jedině společně nebo v rovině důstojné spolupráce se jako opravdová pro-národní opozice můžeme posunout kupředu. Není vhodná doba na distancování se od sebe, ponižování a zesměšnování aktivit druhých. V dnešní době je každá snaha dobrá a měla by být náležitě oceněna a podpořena.

Nalijme si však čistého vína. Která organizace působící v ČR by přijala pozvání k „jednacímu stolu“ s DM o možné spolupráci? Možná žádná. Z jakého důvodu? Nebude to ani tak nekvalitní prací, jako na základě předsudků a toho, že by museli i oni udělat nějaký ten ústupek, protože není možné jen požadovat ústupky, ale být i ochoten sám nějaký ten ústupek učinit. Dělnická mládež se nikdy od nikoho oficiálně nedistancovala, je otevřena jakékoliv rozumné spolupráci. Na rozdíl od ostatních, kteří se vymezili vůči ní a nejsou schopni zničit předsudky, které byly vytvořeny érou, která už je dávno pryč. Nebráníme se tedy žádné spolupráci ani pomoci.

V době, kdy je nám odepřena i základní svoboda, lidé trpí hladem, jsou otroky lichvářů a naše identita je systematicky ničena, dokážou stále někteří jedinci hledat vnitřní spory a nepřítele, zatímco se ten pravý a společný nepřítel  směje. Je až k nevíře, kolik jsme ochotní vynaložit úsilí k přesvědčování svých kolegů o té své jediné pravdě, namísto toho  abychom zamířili na společný cíl.

Opravdová politika není o hledání rozdílů, nýbrž o hledání společných témat a zejména o kompromisech a drobných ústupcích. Pokud toto budeme ignorovat, nemůžeme nikdy uspět! Je potřeba respektovat jeden druhého. Místo věčné kritiky poskytnout dobrou radu, místo posměchu toho druhého podpořit a místo ignorace přiložit navzájem ruku k dílu. Jsme malá země, proto si nemůžeme dovolit se ještě více štěpit a dělit. Naši prvotní snahou by mělo být hledání toho, co nás spojuje, nikoliv toho, co nás rozděluje. Jak můžeme hlásat něco o jednotě a síle národa, když my, co bychom měli jít národu příkladem, nedokážeme být jednotní? Jedině pokud národ uvidí, že jsme jednotní, bude brát vážně naše vize.

Věřím a pevně doufám, že ještě stále nejsme tak zaslepeni sami do sebe a hodíme společně za hlavu staré křivdy, osobní soukromé spory a vykročíme společně k vytouženému cíli. Pokud tohle nedokážeme, nemůžeme se nazývat nacionalisty.

Dominik Březný, DM Ostrava