7.4.2014

Povstání na Ukrajině v plné nahotě odhalilo jeden negativní fenomén poslední doby. V posledních letech se do pronárodních struktur plíživě vkrádal servilní obdiv k putinovskému Rusku. Nejčastějšími argumenty pro ospravedlnění tohoto bludu jsou:

-          Rusko je poslední nemultikulturní bělošskou zemí

-          Rusko je hrází proti kapitalismu, neoliberalismu a sionismu

-          Rusko je baštou tradičních evropských hodnot

-          Putin je nacionalista

V následující úvaze se pokusím všechny tyto nesmysly vyvrátit fakty, údaji a argumenty. Rusofilie u nás má hlubší kořeny a ne vždy musí mít negativní konotace. Například v případě srbského národa se dá pochopit, Rusové se v některých kritických situacích dovedli postavit na obranu srbských národních zájmů. Srbská radikální strana má dokonce Rusofilii v programových bodech. U nás se obdiv k velkému slovanskému Rusku rozvíjí od dob národního obrození v 19. století. Je celkem známým faktem, že tato „slovanská vzájemnost“ vyústila ve zformování tzv. československých legií v Rusku. Druhou vlnou nekritického obdivu k Rusku bylo období komunismu. Naši komunisté k Moskvě vzhlíželi jako k alternativě evropského kapitalismu. V té době již zemi dávno neovládali Rusové. V obou případech české rusofilie je třeba připomenout, že návštěva opěvované Rusi vedla k velice rychlému vystřízlivění (K. H. Borovský – Obrazy z Rus).

Multikulturní Rusko

Prvním často uváděným mýtem je, že Rusko je největší nemultikulturní bělošskou zemí. K vyvracení takového nesmyslu stačí uvést oficiální statistiky z wikipedie. Etnických Rusů žije v Ruské federaci 81%. Pokud přičteme i 1,4% Ukrajinců a dalších slovanských národností, slovanské obyvatelstvo nepřesahuje 85% ruské populace. Zbytek tvoří asijské národy z Kavkazu, střední Asie a dálného východu. Perličkou přitom je, že zatímco my vnímáme jako největší hrozbu pro Rusy přistěhovalce z muslimského Kavkazu, tak populačně nejvíce slovanské obyvatelstvo ohrožují Číňané a Mongolové. Na samotném východě Federace se ve městech tito přistěhovalci pomalu stávají většinami a mění ruský charakter východní Sibiře na asijský. Další tragédií ruského národa je vysoká úmrtnost. Zatímco populační křivka asijských etnik přirozeně stoupá, Rusů naopak rychle ubývá.

Rusko je dáváno za protiklad „zkaženým multikulturním západním zemím“. Podívejme se, jak si původní Rusové ve skutečnosti stojí proti „zkaženému západu“. Se svým 81% podílem na celkové populaci se Rusové nachází za Velkou Británií (84%) a Německem (83%) a jsou na tom přibližně stejně jako současná Francie s masovou imigrací z Afriky (81%)). Hůře než Rusko je na tom pouze Holandsko a to o jeden procentní bod (80%). Z hlediska multikultury si tedy Rusko nemá se „západem“ rozhodně co vyčítat. Stejně jako západoevropské země doplácí na své bývalé kolonie v Africe a Asii, Rusko doplácí na středoasijské republiky kdysi sdružené v molochu zvaném SSSR.

Eurasie

Z tohoto hlediska je zajímavá teorie Eurasie a uměle vytvořené eurasijské identity. Nejjednodušší způsob jak dosáhnout vysněného nemultikulturního Ruska je říct, že Asijci obývající Ruskou federaci jsou vlastně součástí ruské, potažmo evropské identity. Spojením slovanského a evropského obyvatelstva s Asiaty totiž v Rusku dosáhneme přeludu etnické homogenity. Ve skutečnosti je to stejně umělý konstrukt jako tvrzení, že francouzští přistěhovalci z Magrebu jsou součástí francouzské identity. Nejsou, evropská identita je společnou identitou jednotlivých evropských národů. A nezáleží na tom, jak dlouho a s kým sdílejí společný stát, impérium, federaci či prostor. Střet s Tatary a Mongoly byl pro zachování Evropanstva stejně důležitý jako střety s Turky nebo Maury. Jak by to zde dnes asi vypadalo, kdyby se Čingischánovi podařilo vytvořit jeho Eurasii?

Kdyby Duginův fantasmagorický projekt Eurasie byl pouze teorií jednoho zhrzeného pseudofilozofa, asi by mi ani nestál za zmínku. Nebezpečí této ideologie netkví pouze v tom, že se k němu uchylují rádoby nacionalisté s nedostatkem vlastního ideologického zázemí. Teorie o Eurasii má poskytnout ideologickou bázi finančním a politickým zájmům moskevských oligarchů a Kremlu. Sovětský svaz držel pohromadě díky komunistické ideologii. Když se komunistická ideologie vyčerpala, Svaz se rozpadl. Nyní když se Putin snaží znovudobýt ztracená území, nemá kromě vydělávání peněz žádnou ideologii, o kterou by nový Svaz opřel. Jednou z variant může být právě tzv. Eurasie. Je to prostředek jak překlenout odpor slovanských a evropských národů k levné pracovní síle z Asie. Duginovy výmysly by nikdy nemohly aspirovat na státní ideologii, už jenom proto, že vznikající Eurasie nemá být jednotným státním útvarem. Má být unií stejně jako Evropská unie.

Židovská plutokracie

Docela úsměvně působí, když se na Ruskou federaci odvolávají lidé, kteří o sobě tvrdí, že odmítají kapitalismus a neoliberalismus. Například taková Komunistická strana Ukrajiny o sobě tvrdila, že usiluje o socialismus, ale ve skutečnosti pouze plnila úlohu zájmové organizace rusky hovořících oligarchů. Zájmy pracujících samozřejmě musí jít stranou.V SSSR byl budován centrálně řízený socialismus. V moderním Rusku je z centra budován vykořisťovatelský kapitalismus několika vyvolenými.

V době, kdy byli aktivní lidé kolem webu Revolta.info, tvrdili o sobě, že prosazují tzv. „třetí cestu“. Nyní, když se k „třetí cestě“ oficiálně přihlásil ukrajinský Pravý sektor, zůstala tato myšlenka těmito lidmi opuštěna, stejně jako jsou opuštění ruští dělníci v boji proti oligarchům. Bývalí stoupenci „třetí cesty“ z okolí webu Revolta.info nepokrytě podporují Putinův kapitalismus. Zde zbývá jen podotknout, že od skutečných nacionalistů se takových názorových veletočů člověk nikdy nedočká.

Ekonomickým systémem Ruska je kapitalismus, který je navíc deformovaný zájmy úzké skupinky většinou židovských podnikatelů z okolí ruského prezidenta. Putin se nikdy jednoznačně nepostaví na stranu palestinského lidu proti Izraeli, protože je limitován svým okolím. Mezi vykořisťovatele z Putinova okolí patří například Vitalij Malkin, Piotr Aven, Leonid Michelson, Viktor Vekselberg, German Khan, Michail Fridman nebo bratři Rotenbergové. Všichni jsou židé a mnozí z nich mají i izraelské občanství. Takoví lidé mají skutečnou moc v dnešní Ruské federaci a je proto úplně zcestné tvrdit, že Putin je proti sionismu. Kvůli mocným lidem z jeho okolí je Putin přímo součásti sionismu 21. století. Pokud se o finančnících z Wall Streetu říká, že za nimi stojí židé, o ruské oligarchii to platí zcela otevřeně. Majetek výše zmíněných boháčů je ve stovkách miliard dolarů.

Stejně jako křesťanství, i židovská víra se dělí do mnoha větví a směrů. Putinovi židé se hlásí k židovskému hnutí Chabad. To usiluje o návrat ruských židů k jejich židovské víře a identitě. Usilují o to, aby se ruští židé, kteří se pod tlakem státního ateismu v SSSR zřekli své víry, k židovství znovu přihlásili. Dalo by se tedy říct, že pokud Putinův establishment chrání nějakou identitu, bude to nejspíš identita židovská.

Pravoslaví

Rusko není baštou tradičních hodnot. Baštou tradičních hodnot je pravoslavná víra. Zatímco západní katolické nebo protestantské církve se již dávno vzdaly skutečných křesťanských hodnot, pravoslaví se jich stále drží. Úpadek katolické církve je zřejmý, názory katolického kléru typu pana Halíka mluví samy za sebe. Protestantské církve na tom jsou snad ještě o něco hůř, když Švédům káže v luteránském kostele farářka-lesba. Z tohoto pohledu je jedinou konzervativní a skutečně křesťanskou vírou východní ortodoxie. Tím chci říct, že konzervativní poměry v Rusku nejsou zásluhou nějaké vlády nebo prezidenta. Jde o celkovou atmosféru v zemi a ta je především zásluhou pravoslavných věřících. To jsou poslední skuteční křesťané.Podobně konzervativní atmosféra panuje i v ostatních pravoslavných zemích včetně Řecka.

Ruská národní opozice

Ruští nacionalisté jsou soustředěni především ve velkých městech. Ruská velkoměsta (nejvíce Petrohrad, Moskva a Volgograd) jsou vystavena velkému tlaku levné pracovní síly z Asie. Nevzdělaná horda Asiatů se vyplatí oligarchům daleko víc, než civilizovaný evropský člověk, vědom si svých kvalit a hodnot. Obyvatelé ruských metropolí bývají často svědky pochodů ruských nacionalistů. Ti jsou charakterističtí používáním ruské vlajky z dob carského impéria, aby se odlišili od poskoků Putinova režimu, používajících oficiální ruské vlajky.

Důkazem toho, že ruští nacionalisté rozhodně odmítají Putina a jeho vládu, jsou koordinované demonstrace nacionalistů s ostatní ruskou opozicí, tedy i tou liberální. Rozdíl je v tom, že prozápadní opozice v Rusku dostává symbolické, maximálně několikaměsíční tresty. Nacionalisté si chodí „sednout na tvrdo“ na dlouhé roky. Putin rozhodně není přítelem nacionalismu v Rusku. Dokonce není vyloučen ukrajinský scénář. To znamená, že by se tamní nacionalisté dočasně spojili s liberální opozicí, aby tyrana svrhli. S poučením z Ukrajiny by se mocným ruským nacionalistům snad mohlo podařit převzít revoluční otěže.

Rozhodně nenabádám k averzi proti Rusům. Naopak ruským nacionalistům přeji v boji s tyranem mnoho zdaru. Rozhodně nabádám k tomu, aby nacionalisté u nás nečekali na nějakou spásu ze zahraničí. Nezachrání nás ani Rusko ani nikdo jiný, zachránit se musíme sami!

                                                 Jan Kuřec, šéfredaktor Hlasu mládeže