26.3.2014

Dne 12. dubna 2014 by se pan Karel Kryl dožil sedmdesátých narozenin. Jak tomu je už po dvě desetiletí, i letos si celý národ připomene autora, "jehož písně zlidověly, ale jméno bylo zapomenuto". Zdá se, že Karel Kryl již zůstane nepochopený, ale hlavně nedoceněný, navždy. Mnoho z nás nechápe to, co nám chtěl prostřednictvím svých písní sdělit. Posloucháme Krylovy písně, aniž bychom o nich přemýšleli, opakujeme Krylova slova, aniž bychom se z nich poučili. Ti, kteří se mu vysmívali, mají dnes u jeho hrobu proslovy, jaký velikán to byl. A jiní si zase na jeho jméno plní vlastní kapsu. Doba se nezměnila, a ať už nám vládnou rudí nebo oranžoví, jsme pořád stejní - lhostejní.

Když se Karel Kryl vrátil v roce 1989 z exilu, aby se zúčastnil pohřbu své maminky, zachvátila ho, jako všechny ostatní, euforie z padlého režimu. Miloval publikum a byl velmi rád, že se na něj nezapomnělo. Vystoupil na pódium a začal hrát své "hitovky" - Morituri te Salutant, Anděl, "Bratříček",  a další. Lidé ho přivítali s velkou slávou, ale jak rychle zazářil, tak rychle uhasl. V devadesátých letech už nechtěl zpívat o okupaci. Měl plný repertoár nových, aktuálních písní, které měli lidé slyšet. Chtěl zpívat o možných problémech a nebezpečích, kterým bylo třeba se vyvarovat. Publikum ho však vypískalo a lidé ho přestali chápat. Chtěli, aby zpíval Bratříčka, aby si mohli říct, že už je ta hrůza za nimi. Kryl však začal upozorňovat na nové problémy, které si národ nechtěl přiznat, a z milovaného "hrdiny okupace" se stal nepohodlný a zatrpklý "dědek", ačkoli mu bylo necelých padesát let. Ztratil i ty nejvěrnější a všichni ho měli za blázna. Kryl se tedy rozhodl, že se na chvíli odmlčí, a to do té doby, než ho lidé budou chtít opět poslouchat. Jeho rozhodnutí si národ interpretoval jako útěk. A tak se stal i zbabělcem. Krátce na to zemřel v Mnichově, kde se paradoxně největší z Čechoslováků cítil více doma než tady, v Čechách.
Jak  vidíme Kryla dnes, po dvaceti letech? S oblibou mu dáváme za pravdu a jsme na to snad i hrdí. Na otázku, kdo to byl Karel kryl, odpovídáme pohotově - zpěvák. Jeho písně se nám líbí, a to hlavně ty, které se hodí i do dnešní doby (avšak málokteré nejsou nadčasové). Znamená to tedy, že jsme ho konečně pochopili, vzdáme mu hold a poučíme se z jeho slov? Nikoliv.
 
"Kdo to byl Karel Kryl?" - "Zpěvák". Není to pravda. Pan Kryl byl především básník, písničkář, ale hlavně komentátor. Jeho písně jsou nejen hezké, ale především vystihují dobu, situaci a stav  společnosti. Neexistuje píseň, která by nevznikla z Krylovy osobní zkušenosti. Citlivě vnímal dění okolo sebe a dokázal jej pomocí jazyka proměnit v báseň, kterou zhudebnil.
 Kryl miloval pravdu a nesnášel kompromisy. Říkal a zpíval pravdu i za cenu toho, že bude odsouzen. A že za svou pravdomluvnost zaplatil krutou daň, víme všichni. Na rozdíl od jiných, kteří, ač vystupovali proti režimu stejně jako Kryl, si po převratu našli pohodlné místo ve vládě a národ je dál považoval za hrdiny, si Karel Kryl vysloužil za svou pravdomluvnost a prozřetelnost jen posměch a pohrdání. Dnes, po dvaceti letech, jsou oni přeběhlíci z Indexu do korupční divočiny devadesátých let popisováni na několika stránkách učebnicí dějepisu. O Krylovi v těchto učebnicích není ani zmínka. Národ si neuvědomil, ač si uvědomit měl, krásu Krylova čistého charakteru. Tento člověk mohl měnit svět, protože sám byl jiný. Začal nejdřív u sebe, a poté radil ostatním. Kryl nekázal, neprotestoval, neporoučel, nesliboval, Kryl radil. Řekl někomu svůj názor, ale nepřesvědčoval ho o své pravdě. Proto se nechtěl za každou cenu udržet na pódiu. Chtěl, aby národ jeho slova pochopil sám.  Bohužel, národ to ani dnes, po dvaceti letech, nedokázal.
Kryl za pobytu v exilu pracoval jako externí zaměstnanec Svobodné Evropy, kde měl později svůj malý pořad zvaný "Krylogie". Zde právě komentoval a glosoval dění kolem sebe, i za nelibosti československých politiků. Jeho písně jsou v podstatě komentáře, ať už máme na mysli okupaci (Bratříček), zacházení komunistického režimu s krásnými kostely (Anděl), či vývoj polistopadové situace v ČSR (Demokracie).

O tom, že Karel Kryl předběhl svou dobu, není pochyb. Avšak musíme se také sami sebe ptát, proč zpíval o dnešní době již před dvaceti lety. Protože viděl pravdu. Nesnažil se ji od sebe odehnat, neodmítal pochyby, nechtěl zavírat oči před realitou. A my? Ptejme se sami sebe, co jsme v té době dělali my, o čem jsme přemýšleli, co jsme si nechtěli přiznat. Dnes se divíme na důsledky své volby. Chtěli jsme demokracii, ale neuhlídali jsme si ji. Věřili jsme planým slibům politiků, nechávali jsme se okrádat, aniž bychom si uvědomovali následky. A naopak člověka, který nám chtěl otevřít oči, jsme zavrhli.

Až  si onoho dubnového dne připomeneme toho největšího z Čechoslováků, uvědomme si Krylovu filozofii. Půjdeme-li na koncert, jehož plakát nás láká na Krylovy písně, ptejme se, zda-li jsou zpívány s úctou. Žádný z autorů, byť sebenadanější, nemůže předělávat cizí písně.  Stejně tak se nemůže nikdo prohlásit za "pokračovatele" či "dědice" Karla Kryla. Platíme-li na takový koncert vstupné, ptejme se, kam jde výtěžek z koncertu. Pokud nám pořadatelé nedokážou  odpovědět, jdou pravděpodobně peníze do jejich kapes, namísto podpory Krylova odkazu. Říká-li někdo o Krylovi něco nepravdivého, ptejme se, zda-li Kryla znal. Svým dětem pusťme Krylovy písně a vyprávějme jim jeho příběh. Jen tak můžeme zajistit nesmrtelnost Krylova odkazu.

-lrj-

Veřejná sbírka "Anděla pro Kryla" - http://www.nfkk.cz/